Cestování s miminkem

Facetune_20-10-2018-23-03-52

Konečně jsem se vzpamatovala z našeho posledního letu, který se konal před dvěma týdny. Vzpamatováním myslím to, že jsem konečně dospala všechen spánek, který jsem cestováním ztratila a podařilo se mi Maxe naladit na naše časové pásmo, takže se už ráno nebudí v nelidskou hodinu a spávat chodí mezi 7 a 8 a ne o půlnoci, nebo v kteroukoliv jinou náhodnou noční hodinu. Zatím jsem s miminkem absolvovala 3 lety  (na 2 z nich jsem byla sama, protože manžel se k nám přidal až na ten poslední) a musím říct, že jsem z toho cestování měla strach. Docela velký strach. Před naší první cestou jsem si našla všechny potřebné informace a přečetla všechny články a tipy od ostatních maminek. Nakonec jsem se ale rozhodla nestresovat a nechat tomu volný průběh. Vždyť co je to nejhorší, co se může stát? No, když přijde na cestování letadlem, tak je asi sto věcí, které se můžou pokazit. Nevrlým dítětem počínaje a vleklým zpožděním a explosivním kakáním konče.  Ale tyhle věci nejdou ovlivnit, tak proč se s nima stresovat?

Řekla bych, že jsem hodně zcestovalá. A myslím opravdu hodně. S mým zaměstnáním jsem létala po celém světě minimálně dvakrát za měsíc komerčníma aerolinkama. Měla jsem svůj systém a docela jsem si užívala cestování  letadlem, kde jsem byla pro jednou pasažérem já. Měla jsem svůj iPad na kterém jsem měla své filmy, knížky, hudbu a časopisy. Usadila jsem se, nasadila sluchátka, hleděla si svého, odepisovala na emaily a užívala si ten klid, kdy mě z práce nemohli zastihnout a já mohla na chvilku vypnout. Rozhodně jsem nebyla jeden z těch pasažérů, kteří by si chtěli povídat a navazovat kontakty s cestujícíma okolo. Pokud se v blízkosti mého sedadla vyskytlo nějaké dítě, utěsnila jsem si sluchátka ještě víc, aby mě nerušil případný pláč. Teď jsem byla já ten pasažér s dítětem! A bylo mi úplně jasné, co si všichni okolo mě myslí: aaaah jaké roztomilé dítě, jen ať si prosím nesedne vedle mě! Ale někdo musí být ten šťastlivec.

Náš první let byl z Bahrajnu do Vídně s přesednutím v Istanbulu a letěli jsme přes noc. Jestli jsem si myslela, že Max bude jedno z těch ospalých dětiček, které nosí rodiče po letišti přes rameno, tak jsem se spletla. Max byl ze všeho nadšený a všechno chtěl pozorovat. I přes to, že byl unavený, neusnul, dokud posádka neukončila servis na letu a nezhasla světla. Což podle mě trvalo věčnost. Udržet si dítě nehybně na klíně v tak omezeném prostoru, kde nemáte nic s čím byste ho zabavili, kromě pár hraček, je docela nemožné. Samozřejmě, že si chce hrát se vším s čím si hrát nemá. Samozřejmě, že chce vytáhnout všechno z kapsy před ním a naházet to na zem a že chce bouchat do stolíku protože to dělá kravál. Samozřejmě, že se chce dotýkat toho neznámého člověka, co sedí tak blízko vedle vás. Je to hodně psychicky náročné hlídat každý jeho pohyb a zachytávat mu ručičky na půl cesty od toho, co dělat nesmí a od vlasů, na které šahat nemá. Když jsem ho konečně ukojila ke spánku (což je vedle úplně cizího člověka dost divné a ještě divnější je, pokud je ten člověk muž – jako dobrý večer, moje obnažená bradavka je od vás vzdálená asi 30 centimetrů), stejně jsem se nemohla uvolnit. Zaprvé jsem se nemohla moc hýbat, protože jsem Maxe nechtěla vzbudit, takže jsem seděla v jedné pozici co nejdéle to šlo. Noční lety jsou vždy nepohodlné (pokud teda necestujete v business anebo soukromým letadlem), ale mít na sobě spící dítě tomu dodá ještě vyšší level. Myslím, že jsem za celý let naspala asi 10 minut.

Dalším problémem je použití toalety. Vzhledem k tomu, že jsem kojila, snažila jsem se vypít co nejvíc vody, abych byla hydratovaná a měla dostatečné množství mléka. Ale čím víc pijete, tím více potřebujete na toaletu. Což nemůžete, když na vás spí dítě. Pokud máte štěstí a vaše dítě se zrovna probudí, tak nastává další problém – co s dítětem? Jedna možnost je poprosit posádku, aby vám dítě pohlídala, ale to můžete zkusit maximálně tak 2x za let, pak už budete trošku otravní. Takže vezmete dítě s sebou na toaletu. A teď začne dobrodružství. Nemluvím o tom, že musíte dítě přebalit v totálně omezeném prostoru, kde máte asi tak 20 čtverečních centimetrů na celý manévr. To ještě jde. Ale co, když potřebujete použít toaletu i vy?  Osobně si myslím, že dřepnout si na toaletu, zatímco nad váma leží dítě na přebalovacím pultu, by měl být olympijský sport. Kdokoliv tohle navrhl zřejmě nepočítal s možností, že by rodiče někdy mohli cestovat sólo a rádi by použili toaletu.

To mě přivádí k další překážce a tím je jídelní servis. Nebudete jíst. To je fakt. Zaprvé, pokud máte dítě na klíně, nemáte si kam dát tác s jídlem. Za druhé, jak asi zabráníte dítěti, aby vám z toho tácku všechno nevybralo a nenaházelo to všude po letadle nebo si to nesnědlo samo? Pokud cestujete sami, tak neexistuje způsob, kterým by to šlo udělat. Jedině že byste byli superhrdinové. A já nejsem superhrdinka. Takže, když se mě slečna z posádky zeptala, jestli bych chtěla své jídlo, tak jsem se podívala na Maxe, slušně jsem se usmála a odmítla. V duchu jsem ale moc slušná nebyla a přemýšlela jsem o inteligenci té slečny, která mi jídlo nabídla. Pokud jste člen posádky a tohle zrovna čtete a uvidíte rodiče, který sám cestuje s dítětem, tak to jídlo ani nenabízejte – jak si jako myslíte, že ho sníme?  V duchu jsem se omlouvala všem mým pasažérům, které jsem kdy takovouhle otázkou urazila. Další nevýhodou jídelního servisu je, pokud uvíznete mezi dvěma jídelními vozíky a vaše dítě potřebuje přebalit. Tohle jsem byla já na našem dalším letu – Istanbul – Vídeň. Snídaňový servis v plném proudu. Uvězněná v sedačce u okýnka. Max si právě královsky naložil do plenky. Cítim to a je mi jasné, že pasažéři co sedí vedle mě a právě si pochutnávají na snídani to cítí taky. Ale radši se vyhýbají mému pohledu. Takže já a Max tam sedíme a smrdíme dalších 30 minut než konečně ukončí ten jejich snídaňový servis (který já nejím!) a uklidí všechny ty tácky, abysme se konečně dostali na toaletu. Co jiného nám zbývá?

Musím ale uznat, že cestování s miminkem má i svoje výhody. Našlo se opravdu hodně lidí, kteří mi nabídli po cestě pomoc. Pomoc s taškama, s poskládáním kočárku a s podržením Maxíka, abych mohla poskládat kočárek. A taky to, že jsme měli přednost v nastupování do letadla a při procházení bezpečnostní kontrolou. Nejsem si jistá, že to byla vlastně výhoda poté, co mě požádali, abych poskládala kočárek a naložila ho na pás, aby následně zjistili, že se tam nevleze a požádali mě, abych ho zase zpátky poskládala. Zkuste si to bez toho, aniž by jste se zpotili jako vrcholový sportovec.

Na našem dalším letu s náma byl už i manžel a byl to velký rozdíl. Mohla jsem si dokonce sníst i jídlo na palubě a jít na toaletu, když jsem potřebovala. Zpětně mi to cestování s miminkem, tak hrozné nepřijde. Pokud jste připravení a pečlivě sbalení. A taky se psychicky připravíte na to, že do cíle nedorazíte odpočatí a osvěžení a je velká pravděpodobnost, že asi oka nezamhouříte. A po přistání zřejmě nebudete mít čas na to, abyste se nějak upravili, protože budete mít plné ruce s přebalováním a upravováním miminka. Max byl hodně pohodové dítě, celou cestu neplakal, ani nepředvedl žádný záchvat a vůbec na to, že mu při prvním letu bylo jen 6 měsíců, byl přímo ukázkové dítě. Já a Max spolu poletíme ještě mockrát a dám vám vědět jak to půjde. Možná se to zlepší. Až mu budou 2 roky a dostane svoji vlastní sedačku.

Tipy na cestování s miminkem:

  • Pijte hodně vody – obzvláště pokud kojíte, protože prostředí v letadle vás dehydratuje o hodně rychleji, než když jste na zemi.
  • Během vzlétnutí a přistání kojte nebo krmte (začnětě už při klesání letadla a nečekejte až na samotné přistání. Začnětě krmit hned, když vám začne zaléhat v uších.
  • Buďte připraveni – přineste si vodu a jídlo, které můžete sníst za letu, protože nemusíte mít možnost jíst, když budou jíst ostatní.
  • Dejte si všechno co vy a miminko potřebujete do jednoho příručního zavazadla, které se vám vleze pod sedačku, abyste měli za letu všechno po ruce.
  • Snažte se zůstat klidní a nestresovat, miminko to cítí a bude napodobovat vaši náladu.

Co jsem si sbalila do příručního zavazadla

Věci pro miminko:

  • 10x plenky (ujistěte se, že máte dostatek i na případné zpoždění atd), vlhčené ubrousky, podložka na přebalování
  • 4x náhradní oblečení (zdá se to hodně, ale možná je budete potřebovat všechny, já jsem je potřebovala)
  • lehkou deku s kterou miminko přikryjete při letu (nebo mu dáte pod hlavu)
  • 2x látkové plenky, 1x velká plenka (můžete použít jako ochranu při kojení, když bude potřeba víc soukromí)
  • 2x dudlíky a něco čím je můžete sterilizovat (já používám Aquaint sprej)
  • kousátka, malá měkká knížka, hračka, která je zabaví při letu
  • umělá výživa a flašky pokud je potřeba
  • gel na zoubky, probiotické kapky na bříško
  • bryndáčky, lžicky a jídlo pokud už miminko přikrmujete
  • nosítko (hodí se během letu pokud se miminko nemůže uklidnit a na přechody na letišti)

Věci pro mě:

  • pas a ostatní dokumenty, peněženka, mobil
  • iPad, sluchátka a nabíječka
  • náhradní legíny a tričko
  • balzám na rty a dezinfekce na ruce (ano, až takhle málo mi musí stačit, abych měla místo na všechny věci pro miminko)

Tohle je příruční zavazadlo, které jsem používala při našem cestování. Je to batoh a vlezly se tam všechny potřebné věci a hlavně jsem měla volné ruce. Koupila jsem na Amazonu – mají jich tam v podobném designu a za podobnou cenu spoustu.

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s