Dokonalost těla

Začalo to tím, že mi manžel vyprávěl o tom, jak jsem se zdála moc hubená našemu známému poté, co jsme ho ten den potkali v supermarketu. Normálně bych tuhle poznámku úplně přešla, zase někdo, komu připadám moc hubená. Jako kdybych neměla doma zrcadlo. Ano, jsem jedna z těch žen, kterou většina ostatních žen nesnáší, protože si můžou sníst co chtějí a nikdy nepřiberou. Ano doopravdy existujeme. V životě jsem nedržela dietu. Snažila jsem se jíst zdravě to ano, ale nikdy jsem nedržela dietu. Celý můj život mi někdo říkal, že jsem hubená nebo dokonce podvyživená a že bych měla víc jíst, abych si obalila kosti (vložte si sem smajlíka, co převrací oči). Byla jsem na takové komentáře tak zvyklá, že jsem ani nemrkla.

Tyhle komentáře jsem slýchavala celý život, tak proč mi začaly vadit zrovna teď? Protože jsem se stala matkou. Je to tak jednoduché, ale přece tak podstatné. Předtím než jsem otěhotněla, jsem svoje tělo milovala. Samozřejmě ne pořád, bylo období, hlavně v pubertě, kdy jsem chtěla mít víc kilo a být holka ‘krev a mlíko’. Ale ve svých dvaceti jsem se naučila, jak své tělo milovat, pečovat o něj s láskou a jak být vděčná za to, že jsem zdravá a mám tělo, po kterém touží tolik žen. Když jsem otěhotněla, měla jsem radost z každého kila navíc. Mnoho těhotných žen se toho okamžiku vážení děsí, ale já se vždycky těšila a radovala se z nabraných kil. V životě jsem nevážila tolik, jako když jsem byla těhotná. Konečně jsem zažila jaký je to pocit mít kila navíc a být víc zaoblená (ikdyž jsem si nemohla vybrat, kde ty zaobliny byly, že břísko?). Cítila jsem se žensky. Každý den jsem byla v úžasu z toho, že ve mě roste nový tvor a že se mé tělo zvládá starat o něj i o mě.

Poté, co se mi Max narodil a viděla jsem co všechno moje tělo dokáže, zamilovala jsem se do něj ještě víc. V šestinedělí, kdy různé části těla vypadají jako vyfouknutý balónek, který se ještě nevrátil do původního stavu, mi to vůbec nevadilo. Dívala jsem se na své tělo s láskou. Věděla jsem, že se tělo hojí a dává pomalu do pořádku. Kojení mě donutilo být z mého těla v naprostém úžasu. Bylo neuvěřitelné, že mé tělo vytvořilo perfektní bytost, porodilo ji a staralo se o ni tím, že jí dávalo všechny potřebné živiny. Získala jsem ke svému tělu úplně nový respekt. Když jsem začala ztrácet kila, která jsem nabrala při těhotenství, neviděla jsem někoho slabého. Viděla jsem někoho, kdo vytvořil lidskou bytost, udržoval ji naživu a celý den kolem ní běhal (v poslední době i za ní). Proto mi přijde dost nemístné když mi někdo řekne, že jsem hubená nebo že jsem zhubla. Je to drzé. Chce se mi v tu chvíli ukázat Maxe a říct: Podívejte se, co moje tělo dokázalo! Jak se opovažujete o mém těle takhle mluvit?

Takže předtím než okomentujete tělo nějaké další matky, zastavte se. Zastavte se a nechte si to pro sebe. Pokud jí nechcete pět chválu na její úžasné tělo, které vytvořilo nový život, tak nic neříkejte.

P.S. Myslím si, že komentování jakéhokoliv ženského těla je nemístné – pokud je to matka nebo ne. Pokud je hubená nebo tlustá nebo kulatá nebo hranatá. Prostě je.